Září 2012

Půlrok uplynul a opět na stejné lodi.

28. září 2012 v 18:48 | MissSweetie |  Deník Šílené
Haha, jsem asi stejně nepoučitelná, jako před 3 rokama, když jsem s blogem začínala. Nemůžu říct, že "na stejné lodi" znamená se stejným chlapem (i když o něm chci dneska taky psát), ale stále ve stejné situaci. Nebo spíš zase. Ale popořadě.

Ten jeodoststaršíaletojejedno, nebo jak jsem ho nazvala v jednom ze starších článků, je jak jste jistě poznali, pouze platonická láska :) Stále se na sebe smějeme, změnilo se to oproti loňskému létu, ale tak to bývá. Ale stále se na něj třesu když mám jet někam, kde vím, že bude :D

Ten, co jsem s ním na libku "v páru" taky krachnul. Nebudu se tu o tom asi více zmiňovat, po nějakém čase, kdy jsme se sbližovali a chodili hodně často ven, se (opět, že by mé prokletí?) přestal ozývat. Smazala jsem ho a asi po měsíci mi od něj opět přišla žádost o přátelství a psal mi. Přidala jsem si ho teda, napsal ahoj, já odepsala ahoj a už od té doby nic. Asi ho zase smažu, na co ho tam mít?

Teď, když to tu takhle vidím černé na bílém, si říkám, že mám těch kluků asi moc? Teda, já žádného nikdy nemám, ale přijde mi, že těch pokusů je hodně... vedle kamarádek, které x let s nikým nechodily, nebo už mají x let stálého, jsem trochu extrém a přijdu si zvláštně... :-/

No, ale potkala jsem jednoho, který mi "vydržel" do teď. Opět se o tom nebudu zmiňovat více, protože bych tu byla asi tak měsíc, než bych to napsala.. Prostě - potkali jsme se na venkovní akci tady u nás, líbil se mi, někdo kecal kraviny, já si to vyložila špatně, nakonec je to asi úplně jinak, ale možná ne, kdo ví? Možná ani on sám neví, co chce, takže vysílá pokaždé jiné signály. Jinak si to fakt nedokážu představit, proč je to tak, jak to je. Jeden večer vysílá signály úplně nanic že brečím v mhd při cestě na byt, další večer si přijde a je to všechno super jako by nic? Už by to chtělo nějak rozlousknout!

Každopádně, chtěla jsem mluvit o Božském. S tím výše jmenovaným (nemám pro něj přezdívku, ani nevím, jestli stojí za to mu nějakou vymýšlet, jestli o něm budu víc psát... jestli vůbec budu víc psát) - pracovně třeba Nerozhodný - jsem byla na jedné akci. On, já, asi 7 dalších jeho kamarádů a kamarádek, prostě velká parta lidí. Povídám si s ním a najednou něčí ruka na rameni a Jéé ahoj, co ty tady? No co by jste si pomysleli? BOŽSKÝ!!! Já sebou málem švihla... stojím v partě s jiným klukem a on zamnou přijde a baví se, jakoby nic? Tak jsem si s ním teda v rámci slušnosti popovídala, a uvědomila si, že sice tam ještě něco málo bylo, ale už jsem jinde. Dozvěděla jsem se od kamarádky, že má ženskou se dvouma dětma, asi je štastnej, viděla jsem je tam pak spolu. Ve výsledku mu to i přeju, proč ne, my jsme si třeba nesedli, oni ano. Vyčleníla jsem ho z "všichni kluci jsou stejní" protože... vlastně nevím proč, asi si to nezaslouží, protože přece jenom více hezkých momentů. než těch zlých, jsem s ním prožila. A završit bych to mohla tím, že v místě, kde jsem teď na vysoké škole, si takhle jdu po ulici a najednou uvidím dodávku s nápisem - *jeho příjmení*, stavební práce. Vím, že to on není, vím, že to je shoda jmen a on se nikdy už kvůli chalupě nedostane ze zaprděné vesničky, kam jsem za ním jezdila, ale tak nějak jsem se na to dokázala podívat bez emocí a pomyslet si - he, dobrá shoda náhod.

Asi jsem už dospělejší, možná, že už mám ráda jiného, změnila jsem se. Ale něco se nejspíš nikdy nezmění - nikdy nepřestanu doufat v pravou a takovou tu silnou a šílenou lásku, kterou znám z romantických filmů. A nikdy nepřestanu věřit, že mě potká. Taková jsem prostě já.