Leden 2011

30.1.11 - I went from "in a relationship" into "it's complicated"

30. ledna 2011 v 19:16 | MissSweetie |  Deník Šílené

New beginning? Everything happens for a reason


Hm, řekla jsem si o to... chtěla jsem rozuzlení a to taky přišlo :-( Sice trochu jiný, než jsem chtěla, ale vlastně co jsem mohla čekat,že.. Ano, jde o Božského. Celý minulý týden se krom jedné sms, na kterou odpověděl ještě s 23 hodinovým spožděním, vůbec neozval, neobjevil na icq, nic. A já z toho samozřejmě byla v totální depce, kvůli tomu taky poslední zápis. No, byla jsem domluvená že v pátek večer pojedeme s kamarádkou na diskotéku. Domluvila jsem s tatíkem odvoz, všechno.. Ale osud tomu asi chtěl jinak a hádejte kdo mi napsal na icq. Při uklízení jsem naštvaná upíjela víno co jsem našla v lednici, takže to mi dodalo kuráže a byla jsem docela rozjetá, fakt jsem mu napsala všechno co mi vadilo, jako proč se neozval apod. My už jsme měli jednu takovou debatu minulou neděli, nevím jestli jsem o tom psala, asi ne .. no, prostě .. všechny věci co mě přišly na jeho chování divný nebo mě trápily jsem mu řekla. On mi teda v pohodě odpověděl, ale něco mě ani tak nedávalo smysl. No, teď už to asi ale stejně bude jedno..
Psali jsme si teda v pátek a já stále měla jet na diskotéku .. ale pak nakonec on že má volný barák a večer nic na práci a tak .. Takže nakonec se to všechno domluvilo jinak, kamarádka na diskotéku jela s jiným kámošem a pro mě si Božský přijel. Po docela velkých rozbrojích doma mi bylo dovoleno u něj (poprvé! bohužel ale už asi i naposled :( ) přespat, protože pro mě přijel až ve čtvrt na deset večer, nemělo by cenu jet posledním vlakem ve 22:26 zase domů, že. No, prostě byli jsme u něj, povídali si, mazlili se a tak.. taky jsme se spolu vyspali. Po těch 3 měsících co jsem byla s ním a po skoro 2 letech co jsem byla sama jsem se cítila zase připravená. Nekomentovat, on byl skvělej, šeptal mi do ucha jak jsem úžasná a nádherná .. Potom jsme si pustili DVD u kterého ale on po chvilce, utahanej z práce, usnul. Já nechtěla koukat sama, protože ten film stejně znám, tak jsem si tam překlikávala jen svý oblíbený scény a za chvíli jsem šla taky spát. Nemohla jsem ale pořád usnout. Chvíli mi byla zima, pak jsem se zase bála, že usnu s otevřenou slintající pusou a on se v průběhu noci probudí a uvidí mě a tak.. takže jsem jen ležela, občas jsem se na něj podívala jak je roztomilej když spí a tak nějak se modlila, aby už bylo ráno, protože mi byla dlouhá chvíle. Nevěděla jsem ani kolik je hodin, telefon jsem měla vypnutej v tašce aby nás nikdo nevyrušil jako posledně. Jak já jsem byla šťastná, když po nějaké - podle mě nekonečné - době se trošičku probral a přitulil se ke mě. Hned bylo to ponocování krásnější. On sice zase usnul, ale mě to vůbec nevadilo, byla jsem šťastná, že jsem s ním a užívala si jeho blízkosti. Pak vždycky když se musel kvůli noze v gipsu nějak jinak otočit, tak mě pak se mě stejně nějakým způsobem dotýkal. Buď mě vzal za ruku, přehodil si mojí ruku okolo ramen nebo přes hrudník, dal si jeho nohu přes mé nebo naopak já přes jeho .. cokoliv, prostě jen aby jsme byli u sebe a navzájem se cítili. Řekla bych, že to bylo už nějak k ránu, co jsem začala občas usínat a vzbudila jsem se jen když on sebou ze spaní cuknul nebo se nějak výrazně pohnul. Prostě nádhera. Ráno jsme se vzbudili, přivítali pusinkou a jen tak leželi. A potom to začalo..
Dlouho jen tak koukal před sebe a mlčel, tak jsem se ho zeptala na co myslí. On že na nás .. na to, co bude a nebude.. Zeptala jsem se ho co bude a nebude. A on že neví. A pak začal s tím, že vím, že je na tom s časem fakt blbě (jo, to vím, jak by taky ne, když se vidíme vždycky po 2 týdnech tak nějak přesně, jednou dokonce i po 3..) a že mi prostě nemůže neříct, že na tom bude teď ještě hůř. Ve svých 22 letech má chalupu a táhne hypotéku, takže peníze potřebuje, teď dělal hodně přesčasy aby mu přidali a ještě bude mít od března docela časově náročnou reprezentativní brigádu pro jistou instituci. Víc k tomu říkat nebudu, prostě by to znamenalo, že i to minimum času co doteď měl už asi mít nebude. A že to na vážný vztah prostě nejde. Že vidí, jak se trápím, když se takhle málo vidíme, že bych určitě chtěla aby jsme se vídali aspoň dvakrát týdne .. že on by strašně chtěl, ale je to věc kterou mi dát prostě nemůže. Taky že je vůl, že mi to neřekl už dřív i když věděl že s časem je na tom fakt špatně a že kývnul na vážný chození, ale že chtěl být semnou. Takže jsme se o tom tak bavili, teda spíš on mluvil a já jen koukala do zdi a mlčela, fakt jsem nevěděla co říct. Nějak jsem pořád doufala že spím, že to je jenom sen. Pak jsme se o tom bavili dál, to už jsem se i pokoušela odpovídat, ale fakt to nešlo a začaly mi téct slzy. On mě hned začal objímat a říkat, at nebrečím, né kvůli němu, ani kvůli nikomu, že za to nikdo nestojí. A že přece nikdo z nás neumírá ani neodchází, že se můžeme dál vídat když budu chtít. Pak ještě po cestě, když mě vezl domů jsme o tom mluvili. Napřed jsem teda jen koukala z okýnka a snažila se to všechno vstřebat a pochopit. On mě mlčky vzal za ruku a po dlouhé době mě držel celou cestu. Pak jsme se teda zase začali bavit.. on že na co myslím.. já že na to, že je to jako v tom přísloví, dát žíznivému chleba .. on že to nezná .. a já že prostě jsem se zabouchla a najednou byla degradovaná na kamarádku. A on že to ne, že nejsem kamarádka, že my kamarádi nejsme, že jsme něco víc .. že mě má rád. Pak jsme se nějak dostali dál, už ani nevím jak ale ptala jsem se něco v tom smyslu, že kdyby někdy ten čas měl, jestli je nějaká šance že by jsme byli zase spolu. On že rozhodně.. já že ale pokud nebude mít nějakou jinou už .. On že to nebude, že nemá čas ani na sebe, natož si hledat holku .. a že má rád mě. Ale kdyby se objevil nějakej kluk, kterej by mi mohl dát to všechno co on nemůže, že nechce abych říkala že mám jeho ale klidně jsem s tím klukem.. to mě fakt dostalo takže jsem začala zase brečet. Bylo to strašně těžký, když mi při loučení utíral slzy a říkal, ať na něj nemyslím až budu doma, ať si odpočinu a pustím si třeba nějakej pěknej film .. to se prostě fakt nedalo. Poslední polibek, odjel..
Doma jsem propukla v šílenej pláč kterej mě neopustil po celou sobotu a chvílema i dneska .. jako napřiklad ted, od začátku psaní článku zase brečím :( Prostě se to nedá.  Sedím tu jak blázen s okolo krku omotaným svetrem který jsem měla TU noc a pořád ho z něho cítím.. Bojím se toho, co bude. Bojím se i toho, co nebude. Nevím .. Když se můžeme dál vídat, co se bude dít .. budeme se dál líbat, mazlit.. ? Bude mi dál psát broučí, že mě má rád, že mu chybím, že by mě chtěl obejmout a usínat semnou..? Bude, když vlastně už nejsme ve vztahu, když už jsme vlastně .. něco? Ne kamarádi, něco víc než kamarádi, ale co? ... :(

25.1.11 - Nenávidím

25. ledna 2011 v 21:21 | MissSweetie |  Deník Šílené
Nesnáším ho za to jeho chování .. za to že si mě k sobě takhle připoutal a já už nemůžu nic dělat... nemůžu bez něj být, ale asi ani s ním - ne takhle... Nechci se pořád trápit .. Neměly nakonec holky u moře pravdu ?!?! :(

Ať už sleze ta bílá sračka venku, sakra!!

Miluju

22. ledna 2011 v 22:07 | MissSweetie |  Píšu
Napsáno narychlo při koncertu ve filmu Hudbu složil, slova napsal...

***

Miluju ten jeho červený flíček pod pravým okem, co nikdy nezmizí.
Miluju ty pocity, které ve mně probouzí.
Miluju jeho pohled, kterým si mě prohlíží.
Miluju, když se zlobí, že piju, když nade mnou dohlíží.

Ten, který mě okouzlil.
Ten, co mě zcela poblouznil.
Ten, co znova věřit mě naučil.
Ten, co mi však srdce trochu pomučil.

Od té doby co ho znám, krásný pocit v srdci mám.
Myslím na něj čím dál víc, má mě v hrsti, co jen říct.
Že mě má rád, to už vím.
Jen já líbat ho teď smím.
A že to umí krásně…

Happiness In The Sun

18. ledna 2011 v 17:08 | MissSweetie |  Fotím
www.miss-sweetie.blog.cz

Protože dnes jsou to 3 měsíce, co mi poprvé napsal ♥

15.1.11 - You'll still love me tomorrow, I know!

15. ledna 2011 v 14:38 | MissSweetie |  Deník Šílené
Jéé, další sledkej článek! :-) Ano, je to tak, jsem velešťastná - zase! Sice to tak před pár dny nevypadalo, ale to bych nebyla já, abych něco totálně nehrotila a ono aby se to pak neukázalo jako zbytečné, že. Prostě to byl divný týden, Božský byl v práci na noční ale ze zdravotních důvodů ne na pozici, kde může být na netu, ale jinde, takže jsme si nepsali.. a já z toho zase dělala velblouda. Ne úmyslně, ale trápily mě o něm noční můry.. zase. Už asi počtvrté se mi zdál sen, ve kterém šlo pokaždé o tu samou věc. Byla jsem někde, kde bylo hodně lidí, prostě nějaká akce a byl tam i on. Vůbec si mě nevšímal, byl jen se svýma kámošema a tak ... Prostě mě to pokaždé strašně rozhodilo. Myslím, že vím, že to bylo tím, že jsem se prostě tak bála, jestli mě má rád či tak něco, že mě to strašilo i ve snech. Ale od jednoho našeho rozhovoru vím, že můžu být v klidu :-) Jo, má svý mouchy, má hrozně málo času a občas má takový řeči, když je smutnej, že bych ho praštila. Ale i tak ho zbožňuju! Včera jsme spolu byli ... musela jsem si nechat napsat omluvenku na 2 hodiny z včerejších 4 co jsme ve škole měli .. ale stálo to za to. Ty jo, dala bych nevím co za to, abych v jeho objetí mohla ležet ne hodinu, ale celý den, týden .. pořád...


I'd like to know, that your love is
love I can be sure of.
So tell me now and I won't ask again.
Will you still love me tomorrow? ♥

8.1.11 - Počkej, jen si vyfénuju nohy a oholím hlavu!

8. ledna 2011 v 14:30 | MissSweetie |  Deník Šílené
Ups, trošku chyba v mattrixu :-D Musela bych se zabít, kdybych udělala to, co jsem řekla (samozřejmě jsem byla myšlenkama mimo a proto jsem to omylem obrátila :-D). Yop, tak jsem si plánovala, jak napíšu krásný novoroční článek a ono nic, nebyl čas. Nebyl ani další a ani další den. Tak až dneska :-) Ženuš, promiň ;-)
Silvestr byl celkem fajn :-) Nakonec jsme se s Božským domluvili a viděli se v pátek ráno. Jela jsem vlakem fakt hodně brzo, nevyspalá díky tomu že jsem musela spát kvůli propadlý posteli na zemi v koupelně. Naštěstí už pár dní jsem zase ve svým! No, byli jsme spolu teda asi 5 hodin, což je náš dosavadní rekord :-) Jo, bylo tam zas pár podmětů pro mou psycho povahu a prostě jo, jsem paranoidní. Ale co nadělám. Pokusím se na to zapomenout, takže to sem psát nebudu :-) Prostě to bylo krásný dopoledne a já byla neskutečně šťastná. Večer přijela teda ta kámoška. Bylo to moc fajn, popravdě jsem si říkala - hm, když nemůžu být s B., tak aspoň někdo, aspoň nebudu sama... ale pak se to v dobrém slova smyslu zvrtlo :-) Přivezla spoustu jídla, já měla spoustu jídla a zábava mohla začít. A taky začala :-D Tím, že jsme ve dvou daly na posezení vaničku litrový zmrzliny, yummy. K tomu koukaly na fear factor (kde jim zapichovali jehly do paže, bleee je mi špatně jen si to vybavím!) ale mě z toho bylo opravdu zle, tak jsme to po chvilce vyply. Holt nemůžu vidět jehly a už vůbec krev... Pak koukaly na DVDčka, byla u toho největší prdel, takových hlášek apod. O půlnoci jsme si zaply odpočítávání na Nově, k tomu si daly na karaoke na YT We are the champions a americkou hymnu. A zpívaly, řvaly, pily, smály se ... nakonec jsem ráda, že jsem s ní byla :)
No, týden ve škole snad ani nemusím popisovat - na každou hodinu test, úkol nebo referát či slohovku - to hlavně v jazycích, blaaah, jak já nesnáším ruštinu (kor když umíme sotva představit sebe a svou rodinu a ona nám řekne, že si to máme zkusit najít ve slovníku, vyprávění o 10 větách když se Ru učím teprv od října, ha!). Ale přežila jsem. I když včerejšek tak nevypadal :D Tatík na silvestra v tombole vyhrál lístek do restaurace na 1 100,- a tak že to půjdeme prožrat. Kyselina (můj bratr, kterej sežere na co přijde! a je hroznej sobec takže ho vůbec nezajímá, že my ostatní nebudem mít co :-( ) s náma díkybohu nejel, takže jsme se rozšoupli. Každej jídlo, kafe, zmrzlinovej pohár, do toho jsem měla dvě Frisca ♥ No měla jsem dost. Pak jsme zašli ještě do koktejl baru, tam se taky něco vypilo. Bylo mi fakt zle :-D S totálně přeplněným žaludkem jsem dorazila domů, vzala bundu a šla ještě ven s kámoškou. To bylo taky moc fajn, tady na blogu by jste o ní nějakej ten článek našli, to z doby, kdy byla mou nej kámoškou a pak se něco stalo a už nebyla .. no, asi po půl roce jsme se zase začaly nějak bavit a teď už normálně pohoda. Sice není čas, ale když je, zajdeme ven a mluvíme a mluvíme. Přijdu si s ní jak v tom vtipu - Z vězení propustí 2 ženy po 25 letech odpykávání trestu. Ještě mezi bránou si řeknou - zítra se stav na kafe, musím ti to dopovědět. :D Protože jsme byly venku skoro do půlnoci a ještě jsme potom šly na icq :-D Prostě blázni. Ale tak bylo to fajn, potřebovala jsem se odreagovat. Vyprávěla jsem jí náš příběh s Božským, rozplývala se jak je to krásný .. no, neřekla jsem jí všechny věci co mě okolo toho děsí nebo zneklidňují. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že s mou paranoidní povahou prostě není všechno co si vymyslím pravda... takže se to snažím zahnat, i když mě to straší i ve snech. Jako třeba dneska. Od rána jsem divně naladěná a i když jsem s B. včera telefonovala a bylo všechno skvělý, po tom divným snu mám takovej zvláštní pocit, jako kdyby se něco z toho fakt stalo. Blázním ....